Česko má podle průzkumů nejbohatší ložiska lithia z celé Evropy. Těžba vzácného kovu, z kterého se vyrábí především akumulátory pro elektromobily, by u nás mohla začít už za pár let. Má ale i své stinné stránky.
Kde se dřív těžil cín, tam je teď nově potenciál těžby lithia. U nás konkrétně na Cínovci v Krušných horách. Po cenné surovině stoupla poptávka především v posledních pěti letech. Z lithia se vyrábí dobíjecí baterie do mobilních telefonů nebo třeba lékařských přístrojů. Jeho potenciál ale nyní roste především kvůli výrobě baterií do elektromobilů a velkokapacitních akumulátorů pro ukládání energie z obnovitelných zdrojů.
Možnosti a technologii těžby na Cínovci zkoumají australská těžařská společnost European Metals Holdings (EMH) ve spolupráci s polostátním energetickým koncernem ČEZ. Současnou hodnotu lithia upraveného na prodejní komoditu, tedy uhličitan litthný, odhadují zhruba na 100 miliard korun. Plány, které zatím předložili, přitom počítají s vytěžením za 20 let. Aktuální fáze společného výzkumu, v němž si česká společnost pojistila právo veta, by měla trvat do roku 2023.
Mohlo by vás také zajímat:
PODPOŘME ZELENOU DOHODU, VYPLATÍ SE NÁM
Součástí českého plánu je přitom i vize vybudovat během několika málo let na severu Čech továrnu, v níž by se z lithia rovnou vyráběli baterie, které zajímají prakticky všechny výrobce automobilů. To by samozřejmě mnohonásobně zvýšilo rentabilitu celého projektu.
Navzdory lákavé odměně ale zůstává těžba lithia v Česku nejistá.
Češi jako průkopníci
První problém je, že v cínovské žulové hornině je ho sice velké množství, ale ve velmi nízké koncentraci. Nerost zvaný cinvaldit ho obsahuje jen zhruba 1,6 procenta. Technologie zpracování cinvalditu na uhličtian lithný je přitom technologicky a energeticky náročná. V provozních podmínkách navíc nebyla realizovaná nikde na světě. Dosud bylo zpracováno pouze několik set kilogramů suroviny v laboratorních podmínkách VŠCHT.
Ze zmíněných 100 miliard tak musíme ještě odečíst náklady na průzkum, tězbu i celé technologické zpracování. A tyto náklady nejsou malé, což značně snižuje ekonomiku celého procesu. Tvrdí se, že reálný zisk z těžzby lithia by nakonec mohl být jen poloviční, tedy zhruba 50 miliard.
Vyplatí se těžba?
Situaci komplikují i dopady na životní prostředí. Při těžbě a zpracování lithia by bylo manipulováno s velkým objemem materiálu a roztoků, z nichž by vznikal nebezpečný opad – klíčový problém je zpracování rudy, které se provádí pomocí kyselých procesů při vysokých teplotách. Proces je navíc velice náročný na vodu a energii, je prašný a hlučný.
Výše uvedené problémy doprovázející těžbu lithia v Čechách tak vyvolávají otázku, zda se nám vzhledem k nízké ekonomičnosti procesu i ekologickým dopadům opravdu vyplatí. Někteří odborníci i státní činitelé volají po tom, abychom s lithiem počkali podobně jako s těžbou zlata – i toho máme asi 200 tun, ale jeho těžba je ekologicky náročná.
Prosazují, abychom lithium místo těžby dováželi, a to ze zemí, kde je jeho těžba jednodušší a levnější – například z Austrálie nebo Jižní Ameriky. Surovinu bychom pak mohli zpracovat v budoucí severočeské bateriové továrně. Ta může vzniknout, i když se u nás lithium nakonec těžit nebude.
Druhá strana spektra naopak těžbu prosazuje s tím, že lithium je strategická surovina, jejíž vlastnictví se v době obchodních válek může ukázat pro zemi střední velikosti jako obrovská výhoda. Nalezišť lithia totiž není ve světě tolik, natož pak v Evropě.
Finální rozhodnutí by mělo přijít po zmiňovaném výzkumu ČEZu a asutralské EHM. Zahájení těžby nicméně musí ještě schválit ministerstvo životního prostředí, ministerstvo průmyslu a obchodu a nakonec vláda.
