Rusko a Ukrajina: 5 grafů, které vysvětlují, jak současná krize ovlivňuje trhy

Rusko v posledních letech podniklo několik vojenských tažení: v Zakavkazsku (2008), na Krymu (2014), a v Sýrii (2015). Anexe Krymu tak poskytuje pohled na makroekonomické důsledky současné geopolitické situace na Ukrajině.

Pro evropské země jsou v sázce dodávky plynu, zatímco ruský prezident Vladimir Putin riskuje domácí neshody a cílené hospodářské sankce. V nejnovějším posudku britské vlády je Rusko označeno za “největší hrozbu” pro britskou bezpečnost a zájmy. Posudek zmiňuje Rusko čtrnáctkrát – víc než kteroukoli jinou zemi kromě Číny. Na rozdíl od Číny však dokument neuvádí žádný plán, jak usilovat o spolupráci nebo kooperaci s Ruskem, pokud Kreml nezmírní svůj přístup.

Vzhledem k tomu, že se na hranicích s Ukrajinou shromažďují ruská vojska, poskytuje britský postoj vůči Rusku užitečný orientační pohled na myšlení v rámci NATO, jímž je Spojené království vlivným členem.

Krym a trest

NATO je v centru krize. Aliance byla během studené války vytvořena jako ochrana proti sovětskému Rusku, ale její další rozšiřování po pádu železné opony je pro Kreml nepřijatelné. Hlavním požadavkem Ruska v oblasti regionální bezpečnosti je trvalé odmítnutí členství Ukrajiny (a dalších bývalých sovětských států) v NATO. Chce také výslovně omezit vojenská cvičení NATO, vojáky a vojenskou infrastrukturu v regionu. Rusko rovněž považuje za nepřijatelné nekonečné “barevné revoluce” a tlaky na změnu režimu.

Ruská zahraniční politika pod vedením prezidenta Vladimira Putina je stále silnější. V Gruzii proběhly významné vojenské akce, kde si Rusko nárokovalo území v Zakavkazsku (2008); na Krymu, který anektovalo od Ukrajiny (2014); a v Sýrii, kde bránil režim Bašára Asada (2015).

Ukrajina: Co je v sázce?

Anexe Krymu poskytuje určitý pohled na makroekonomických důsledků současné patové geopolitické situace.

Cena zemního plynu v únoru až březnu 2014 prudce vzrostla. Tehdy Rusko zahájilo operace na Krymu, a nakonec poloostrov ovládlo. V současné energetické krizi v Evropě by jakékoli další zesílení napětí na ukrajinské hranici nebo uvalení sankcí na Rusko mohlo mít vážné důsledky pro dodávky a cenu zemního plynu.

Rusko dnes zajišťuje 46,8 % evropských dodávek zemního plynu, zatímco před deseti lety to bylo 30 %. Na ruském plynu je závislá řada vlivných evropských zemí. Patří mezi ně Německo, které z Ruska odebírá 49 % plynu, Itálie se 46 % a Francie s 24 %. Cenový šok na celém trhu představuje nebezpečí i pro mnohé evropské vlády, které se potýkají s rekordně vysokými velkoobchodními cenami plynu.

Na akciovém trhu se zdá, že zahraniční politika má určitou souvislost s cenami akcií. Index Russia Trading System, který je srovnávacím ukazatelem 50 akcií, zaznamenal v roce 2008 po rusko-gruzínském konfliktu prudký výprodej. O šest let později se Rusko dostalo do období finanční krize a hodnota rublu prudce klesla. Příčinou poklesu byl propad cen ropy a zásah, který Rusko utrpělo v důsledku hospodářských sankcí, jež následovaly po anexi Krymu.

“Putinovi by devalvace měny v roce 2022 ublížila na domácím trhu kvůli inflačnímu dopadu na dovážené zboží a potraviny.”

Richard Ferraris

„Ocenění mnoha ruských akcií se však nyní vrátilo na úroveň z doby finanční krize. To by mohlo znamenat, že špatné zprávy jsou v akciích již započítány. Putinovi by devalvace měny v roce 2022 ublížila na domácím trhu kvůli inflačnímu dopadu na dovážené zboží a potraviny,“ vysvětluje Richard Ferraris, komentátor z Invesca.

Co bude následovat?

Diskutuje se o řadě sankcí. Patří mezi ně omezení ruských společností při získávání kapitálu ve finančních centrech, jako je New York a Londýn, zavedení restrikcí pro ruské banky a přerušení vývozu high-tech komponentů pro telefony, spotřebiče a zbraně.

Nejrepresivnější reakcí by bylo vyloučení Ruska ze Společnosti pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci (Swift), která zprostředkovává platby mezi bankami.

Pro vyhoštění ze Swiftu existuje mezinárodní precedens. V roce 2012 byl od této služby odpojen Írán, což zemi způsobilo ztrátu téměř poloviny příjmů z vývozu ropy a 30 % zahraničního obchodu. Pokud by byla podobná opatření přijata proti Kremlu, mohl by se ruský HDP snížit až o 5 %,4 uvádí bývalý ministr zahraničí. 

Zdroj: Invesco