Emise metanu velkou měrou přispívají k oteplování planety. Doprava zemního plynu ruským potrubím je doprovázena velkým množství úniků metanu i záměrným vypouštěním tohoto plynu přímo do atmosféry. To činí ruský plyn nejhorším z hlediska dopadu na životní prostředí v porovnání s jeho alternativami importovanými z jiných zemí.
Gazprom při opravách poruch na svém plynovém potrubí vypustil pětkrát během posledního měsíce velké množství metanu. Zaznamenal to Sentinel-5P, satelit Evropské vesmírné agentury. Geoanalytická firma Kayrros SAS potvrdila, že během března byl nad územím Ruska zjištěn velký nárůst emisí metanu ze sektoru ropného a plynárenského průmyslu.
Není to rozhodně ojedinělý případ. Podobný incident, kdy bylo při údržbě potrubí třeba vypustit do atmosféry velký oblak metanu, se stal 4. června 2021. Tenkrát Gazprom při rutinní kontrole potrubí narazil na problém, který bylo nutné opravit. Aby to bylo možné, společnost vypustila tento úsek potrubí a plyn z něj uvolnila přímo do atmosféry. V plynárenském průmyslu v Rusku je to běžná praxe, která neodporuje žádným zákonům. Dopady těchto incidentů je možné různými opatřeními mírnit, Gazprom je ale moc nevyužívá. Hlavní problém ovšem je, že metan funguje v atmosféře jako extrémně potentní skleníkový plyn.
Na kvalitě plynového potrubí záleží
Když se mluví o emisích, monitoruje se hlavně oxid uhličitý a metan zůstává opomíjen. Metan, který je většinovou složkou zemního plynu, ovšem během prvních dvaceti let od vpuštění do atmosféry zachycuje až 84krát více tepla než CO2. Tím tedy výrazně přispívá ke globálnímu oteplování. Incident Gazpromu ze 4. června minulého roku tak v tomto ohledu odpovídal spálení 350 tisícům barelů ropy.
Co ale dělat, když bez plynu se Evropa neobejde a vybudování dostatečných kapacit obnovitelných zdrojů energie bude nějakou dobu trvat? Podle analýzy neziskové organizace RMI bude přechod na dodávky plynu z USA nebo Kataru znamenat 2–3krát méně emisí metanu oproti importu ruským potrubím. Právě úniky z potrubí jsou hlavním problémem z hlediska klimatu při přepravě zemního plynu. A to ruské je, zjednodušeně řečeno, výrazně delší a děravější než ta americká a katarská. Proto je také více náchylné k únikům.
I toto jsou fakta, která by měla být brána v potaz při současných diskuzích o odklonu Evropy od ruského plynu. Maximální urychlení diverzifikace zdrojů zemního plynu je pro Evropu imperativem nejen morálním a politicko-bezpečnostním, ale i environmentálním. Důležitost tohoto argumentu pak pouze podtrhuje poslední výstup ze zprávy OSN o stavu klimatu, který říká, že původní cíle Pařížské dohody jsou již téměř nedosažitelné a že planeta je na cestě k oteplení o 3 °C na konci století. Využití lokálních obnovitelných zdrojů plynu, může přispět ke zpomalení těchto globálních klimatických změn.
